Jump to content

v domácnosti 

Pěstování marihuany v domácnosti (indoors) je alternativou, pokud nemáte možnost pěstování venku, např. v kukuřičných polích nebo někde na odlehlém místě. Nebo nechcete riskovat udání "aktivních" sousedů, popřípadě se nechcete dočkat překvapení, že již někdo za vás "sklidil, aniž by sel". Mimoto je pěstování marihuany z pohledu policie trestné a může vás čekat i nepříjemné překvapení z jejich strany, pokud nejste dost opatrní. A pak, když máte rostlinku(y) doma, můžete s radostí sledovat, jak rostou, opatrovat je a třeba si s nimi i povídat. Domácí pěstování má velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou kontrolou. Pěstitel je s nimi v kontaktu prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv změny. Naučí se porozumět požadavkům rostlinek. Nevýhod je také dost. Při pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit umělé osvětlení a to žere elektřinu a elektřina zase žere peníze.Dalším nebezpečím je, že pokud k vám vtrhne policie (pochopitelně musí mít povolení k domovní prohlídce), těžko budete tvrdit, že vám tu skříň plnou rostlinek, zapojenou do elektrické zásuvky někdo podstrčil. Kdo může pěstovat? Jedním slovem - každý. I když jste neměli předchozí zkušenosti s pěstováním doma, můžete dostat krásnou úrodu marihuany, pokud se jen trošku budete řídit několika radami v tomhle slohovém útvaru. A třeba, když jste měli s pěstováním "indoors" nějaké problémy v minulosti, možná vám tenhle článeček pomůže.

Pro pěstování marihuany jsou důležité tyto tři složky.

  1. Světlo
  2. Půda
  3. Oxid uhličitý

To platí pro pěstování čehokoliv. Rostliny fungují jako chemické továrny. Pomocí světla přeměňují oxid uhličitý na kyslík a získaný uhlík využívají na svůj růst. Ke svému růstu dále potřebují tři důležité prvky, které získávají z půdy (Dusík, Fosfor, Draslík).

Semínka

Semínka lze v Čechách sehnat poměrně jednoduše. Stačí mít známého, který se pěstování věnuje - ten bude mít určitě zásobu semínek zaručeného modelu. Někteří za těžké peníze nakupují semínka v Holandsku, kde existují firmy (Sensi seed bank,..), které prodávají odrůdy speciálně vyšlechtěné na vysoký obsah THC (př skunk). Semínka lze také najít ve většině koupené trávy. Neobsahuje-li vaše marihuana žádná semínka, zapochyboval bych trochu o její kvalitě. Semínka jsou výborným indikátorem kvality trávy. Semínka uvolněte z chumáčku květu jemně rukou, aby nedošlo k jejich poškození. Semínka nalezená v koupené marihuaně jsou schopná růstu, nejsou-li starší než tři roky. Semínka jsou plodná jen několik let. Obecně ze starších mají šanci vyklíčit ta největší. Semínka určují kvalitu výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než je uloženo v semínku. Semínka jsou světle až tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá považováno, když jsou tmavě žíhaná. Délka asi 5 mm. Máte-li velkou zásobu semínek a omezenou pěstovatelskou plochu, vybírejte pouze velká, tmavá a zaokrouhlená.

Klíčení

Do truhlíku se sterilním pískem, což je písek z pískoviště pečený v troubě při 200 stupních 40 minut, se vloží semínka. Špičatější špičkou vzhůru, do hloubky asi 2 cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky, nebo rozprašovačem. Klasické zalévání z konvičky by písek odplavilo. Truhlík se umístí těsně pod dvě zářivky, které svítí non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí klíčků z půdy i světlo. V truhlíku se semínka ponechají do doby, než z nich vyrostou první lístky. Klíčení ve vatě není příliš vhodné. Jemné kořínky se do vaty zapletou a při přesazování se polámou. Obecná zásada praví, přesazovat co nejméně. Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i kvést. Trochu jiný - jednoduší způsob klíčení : Použijte vlhké papírové ubrousky nebo houbu a dejte semínka mezi 5-6 vrstev ubrousků nebo do dírek v houbě. Během klíčení, které trvá v rozmezí od tří dnů do dvou týdnů je bezpodmínečně nutné udržovat stálou vlhkost - né potopu! Ideální je tmavé místo a teplota kolem 32°C. Pokud chcete klíčení urychlit, je možné předem namočit semínka na 24 hodin do vlažné vody. Při přemisťování vzklíčených rostlinek je třeba dát pozor, aby se nepoškodily kořínky - kvůli tomu je lepší přesazovat ihned poté, co se objeví hlavní klíček.

Půda

Výběr a příprava půdy pro pěstování konopí je fatální otázkou a v žádném případě ji nelze bagatelizovat. Důležitý je obsah nutričních látek a stopových prvků, kterého můľe být dosaženo jednak hnojením nebo pořízením biohumusu (například vysazením dešťovek, které se na tvorbě humusu aktivně podílejí). Použijte tu nejlepší, kterou jen najdete. Šetření na půdě se z dlouhodobého pohledu nevyplácí. Použijete-li nesterilizovanou půdu, na 100% v ní najdete nějaké parazity, pravděpodobně příliš pozdě, než aby rostlinu zachránilo přesazení do "čisté" půdy. Kvalitní půdy najdete v každé prodejně se zahrádkářskými pomůckami nebo v květinářstvích. Kvalitní půda by měla mít následující vlastnosti:

  1. Měla by dobře odvádět vodu (dobré drenážní schopnosti). Tzn., měla by obsahovat určité procento písku, perlitu nebo nějakého porézního kamene.
  2. pH by se mělo pohybovat mezi 6,5 a 7,5, jelikož marihuana si nevede dobře v kyselých půdách. Vysoce kyselá půda povzbuzuje rostlinu směrem k převládnutí samčího pohlaví, což není naším cílem.
  3. Půda by měla samozřejmě obsahovat i humus, kvůli zachycování a dodávce vlhkosti a živin.
  4. Chcete-li použít svou vlastnoručně namíchanou půdu, můžete použít tento recept: smíchejte 2 díly rašeliny s jedním dílem písku a jedním dílem perlitu nebo porézního kameniva vždy k získání 16 litrů zeminy. Otestujte pH vaší půdy lakmusovým papírkem nebo pomocí testovací soupravy (měla by být k dostání ve výše uvedených obchodech) nebo pH-metrem (to už je pro snoby). Ke zvýšení pH dodejte přibližně 300 g mletého vápence na 10 kg půdy. Dojde ke zvýšení pH přibližně o jeden bod (je třeba trochu experimentovat). Trváte-li na tom, že použijete hlínu, kterou jste nakopali někde za domem v zahrádce, je doporučeno ji sterilizovat. A to pečením v troubě při teplotě 200 stupňů po dobu 30-40 minut.To zneškodní veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno. Předem ji ovšem musíte navlhčit, a připravte se také na rychlou evakuaci domu, protože při pečení hlína strašně smrdí. Potom přidejte 1 polévkovou lžíci hnojiva na každých 4-5 litrů půdy a pořádně promíchejte. Lepší ovšem je, když utratíte za půdu pár korun v obchodě.
  1. rostlinu směrem k převládnutí samčího pohlaví, což není naším cílem.
  2. Půda by měla samozřejmě obsahovat i humus, kvůli zachycování a dodávce vlhkosti a živin.
  3. Chcete-li použít svou vlastnoručně namíchanou půdu, můžete použít tento recept: smíchejte 2 díly rašeliny s jedním dílem písku a jedním dílem perlitu nebo porézního kameniva vždy k získání 16 litrů zeminy. Otestujte pH vaší půdy lakmusovým papírkem nebo pomocí testovací soupravy (měla by být k dostání ve výše uvedených obchodech) nebo pH-metrem (to už je pro snoby). Ke zvýšení pH dodejte přibližně 300 g mletého vápence na 10 kg půdy. Dojde ke zvýšení pH přibližně o jeden bod (je třeba trochu experimentovat). Trváte-li na tom, že použijete hlínu, kterou jste nakopali někde za domem v zahrádce, je doporučeno ji sterilizovat. A to pečením v troubě při teplotě 200 stupňů po dobu 30-40 minut.To zneškodní veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno. Předem ji ovšem musíte navlhčit, a připravte se také na rychlou evakuaci domu, protože při pečení hlína strašně smrdí. Potom přidejte 1 polévkovou lžíci hnojiva na každých 4-5 litrů půdy a pořádně promíchejte. Lepší ovšem je, když utratíte za půdu pár korun v obchodě.

Světlo

Nedá se svítit, musí se svítit. Otázka zní: Čím, za kolik a jak dlouho?

Ve volbě svítidla, kterým bude pěstitel osvětlovat svůj domácí pozemek existují v podstatě tři možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky.

Žárovky jsou nejméně efektivním zdrojem světla. Většina energie, kterou spotřebují se v nich promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné. Barva jejich světla je načervenalá. Vyzařují především v červené oblasti. Chybí jim modrá složka světla. Nedoporučuje se použití klasických žárovek - složení jejich světla způsobuje nadměrný růst stonku na úkor listů a květů.

Zářivky jsou efektivním zdrojem. Většina příkonu je vyzářena ve formě světla. Všichni známe klasické zářivkové trubice. K těm je třeba další "bižuterie" (startér, tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v různých délkách a výkonech. Důležitá je barva jejich světla. K dostání jsou dvě základní provedení. Cool White, neboli studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje světlo namodralé, má tedy většinu vyzářeného světla v modré oblasti světelného spektra. Druhým provedením je Warm White, což je teplá bílá. Světlo je načervenalé a výkon je tedy soustředěn do červené oblasti spektra. Pro pěstování je vhodné obě barvy světla kombinovat, aby bylo světelné spektrum vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální zářivky GroLux určené přímo pro pěstování rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí nepoužitelnou. Červená část světla prý podporuje růst stonku, vývoj květu a kořenu (kytka roste do výšky a dospívá), modrá část spektra podporuje růst listů (růst do šířky). Někdo tvrdí, že klasické zářivkové trubice je třeba měnit každých 6 měsíců. Věkem se totiž sníží jejich výkon, ale pro svícení doma se dá používat dál. Kromě klasických trubic jsou dnes velmi rozšířené tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to vlastně zářivky, které se šroubují přímo do žárovkových objímek. Ve svém těle mají přímo zabudován elektronický startér. Opět s cenou kolem 400 Kč, nejsou při pěstování příliš používány. Výhodou by měla být jejich větší životnost oproti zářivkám s klasickým startérem a tlumivkou.

S jejich úsporností je to následovně. Jsou úspornější než žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem 20W, se svým světelným výkonem vyrovná 100W žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně energie. Totéž ovšem platí i o zářivkových trubicích. Tedy trubice versus kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty : fifty. Většinou se používá pro každou rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.

Výbojky Jsou v reflektorech na stadiónech, jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho, kterým plynem je výbojka naplněna, vydává příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé je to vandalismus a poškozuje to veřejné mínění o nás a za druhé, sodíkové výbojky, které se používají při veřejném osvětlení mají výrazně oranžovou barvu, jsou navrženy tak, aby jejich světlo dobře pronikalo mlhou a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových délek z modré části světla.

Halogenové lampy to jsou taková ta světla, která se automaticky rozsvítí, když se v noci motáte okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze koupit halogenku o výkonu půl kilowattu zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v Baumaxu, nebo někde, kde prodávají osvětlovací techniku. Halogenky jsou levné a výkonné, proto se používají nejčastěji.

Je jasné - čím více světla, tím více zaplatíte za elektřinu. Měsíční účet za provoz el. spotřebiče si snad každý dokáže spočítat sám, ale abych vás zbavil delšího mlácení do kalkulačky - tady je vzorec (platí při svícení 18 hodin denně po dobu 31 dní): X=0,558xSxP ; S [kč] je sazba za 1 KW/h , P [W] je příkon spotřebiče. Je důležité zvolit svítidlo s dobrou účinností. Například žárovka o příkonu 100W, přemění na světlo pouze něco okolo 20W. Za celoměsíční provoz takové žárovky zaplatíte např: 108 Kč, ale prosvítíte vlastně pouze osmnáct pade. Zbytek, tedy více jak 80 Kč se přemění na teplo. V tomto ohledu jsou mnohem lepší zářivky, kde se mění na světlo téměř všechna dodaná energie. Jak je tomu s halogenkami, to nevím. Také platí, že čím větší výkon zářivky, tím rychleji rostlina poroste. Čili nakupovat v rámci vašich finančních možností co nejsilnější zářivky. Pod silnými zářivkami se dá vypěstovat rostlina vysoká 100-140 cm vysoká již po dvou měsících. Pod těmi nejsilnějšími můžete dosáhnout i denního přírůstku okolo 5 cm. Jedinou překážkou pro pořízení těchto vysokovýkonostních zářivek je jejich cena a spotřeba. Důležité je, aby světlo, které rostliny přijímají, mělo co nejvyrovnanější barevné spektrum. Rostliny se totiž podle barvy světla orientují, co je zrovna za roční období. Bude-li na ně dopadat především červené světlo, budou si myslet, že už je podzim a předčasně vykvetou. Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že zelené světlo nepohlcují a odrážejí jej. Budete-li svítit na kytku zeleným světlem, bude si myslet, že je tma. Květiny prostě zelené světlo nevidí.

Důležitým faktorem je délka umělé noci a dne. Je tu druhý činitel určující virtuální roční období. Pokud žijí rostliny venku. Začíná jejich vegetační období v květnu. Semínka začnou klíčit, pak následuje období růstu a na podzim přichází třetí, poslední období, kterým je doba květu a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na konci roku zemře a musí proto vytvořit dostatek semen, které zajistí nový život v příštím roce. Aby rostlina poznala, že se blíží studené období roku a že je tedy třeba začít kvést, aby stihla vytvořit semena dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se podle světla. Jedním z faktorů je barva světla, druhým faktorem je délka noci. Na konci roku se noc prodlužuje. Bude-li délka noci alespoň 12 hodin, rostliny vykvetou. Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu rostlinu už třeba tři roky. Osvětlují ji tak, aby nikdy nezůstala víc jak deset hodin po tmě a kytka roste a roste. Důležitým faktorem je umístění zdroje - nejlepší je údajně zářič 4-6 cm nad vrcholkem rostliny. Je ovšem nutné dbát na to, aby v důsledku vyzařovaného tepla nedošlo k uvadání horních listů. V přirozeném prostředí rostlina svůj vývoj řídí podle délky dne a noci. Když se začne zkracovat doba osvětlení, identifikuje to cannabis jako blíľící se zimní období a urychlí svůj vývoj ke květu a zrání. Tohoto poznatku lze využít i při pěstování uvnitř. Pokud například pěstitel preferuje způsob průběžné sklizně, nemá zájem na tom, aby rostlina brzy vykvetla, a proto udržuje dlouhou fotoperiodu. Takto lze pěstovat třeba celý rok - když se potom rozhodnete nechat cannabis vykvést, stačí zkrátit dobu osvětlení. Rostliny by měli mít maximálně 18 hodin světla denně, v žádném případě ne více - musí se taky "vyspat". Obecně platí, čím méně tmy denně v průběhu prvních 5-6 měsíců, tím lépe. Čím je rostlina starší před tím, než začne kvést, tím lepší je konečný produkt. Poté, co rostlina začne kvést, se její metabolismus rapidně zpomalí tak, že se již kvalita nezvyšuje s věkem, jak tomu bylo v období před započetím květu. Celé je to tedy o tom, nechat rostlinu, předtím než vyrazí do květu, co nejdéle růst, aby se obsah užitečných látek dostal na nejvyšší možnou míru v době sklizně.

Zde uvádím orientační (můžou se u různých druhů lišit) doby vývoje v závislosti na délce fotoperiody:

Doba osvětlení

Doba než rostlina vykvete

12 hodin

2,5 měsíců

16 hodin

3,5 měsíců

18 hodin

4,5 - 5 měsíců

Teplota a vlhkost

Ideální teplota pro dobu osvětlování je mezi 20 a 26°C a pro dobu tmy o 7-10°C nižší. Když se vytváří květové stopky, lze zvýšit teplotu až na 32°C - konopí začne vytvářet více ochranné pryskyřice. Místnost, ve které budete pěstovat, by měla být, pokud možno, relativně suchá. Co potřebujeme, je pryskyřičný povlak na listech a aby toto rostlina vytvořila, je potřeba ji "přesvědčit", že jej opravdu potřebuje pro svou ochranu před vysycháním. V extrémně vlhké místnosti rostliny vytvoří veliké široké listy a neprodukují tolik pryskyřice. Nesmíte nechat vystoupit teplotu v suché místnosti moc vysoko, protože rostlina pak nemůže dostatečně rychle asimilovat potřebné množství vody pomocí kořenů a listy začnou hnědnout. Marihuana rostoucí v teplé a suché místnosti bude mít užší listy než ta, která vyrůstá ve vlhké. Příčinou je, že v suché atmosféře rostlina lépe dýchá, protože se vlhkost i odpadní látky z listů rychleji odpařují. Ve vlhkém prostředí se nemohou vypařovat tak rychle. V důsledku toho musí být listy širší s větším povrchem, aby se odpadní látky rychleji odstranily. A protože široké listy produkují méně pryskyřice než úzké, tak v gramu užších listů bude více aktivních látek než v gramu listů širokých. Sice může být hmotnost sušených listů ze "širokolistnaté" rostliny vyšší, ale většinou nepěstujeme svou vlastní marihuanu pro kvantitu, ale pro kvalitu. Protože pryskyřice v marihuaně slouží k zabránění usychání listů, je pravděpodobné, že najdeme více pryskyřice v listech rostlin pěstovaných v suchých místnostech, než v místnostech vlhkých.

Zalévání

Máte-li v blízkosti zdroj čisté přírodní vody, je to celkem jednoduché - použijte ji. Většina z nás ale používá vodu dodávanou z městských vodáren. Obsah přidávaných látek je různý, zvláště pak chlóru. Lidé se již za ty roky naučili, jak jej odstraňovat nebo jak se s ním vyrovnat. Ale vaše rostlina nebude mít čas zvykat si a tím pádem se o to musíte postarat sami. Chlór se vypaří z vody během 24 hodin, pokud vodu necháte stát v otevřené nádobě. Odstátá voda pak má i druhý účel: ohřeje se na pokojovou teplotu a tím nevystavíte rostlinku šoku, který by mohla dostat při zálivce studenou vodou. Vždy používejte k zálivce vodu nejméně o pokojové teplotě. Může být i trochu vlažná. Má-li voda opravdu moc chlóru, můžete použít nějaký prostředek na snižování obsahu, který byste měli dostat v prodejně s rybičkami nebo v potřebách pro chovatele. Nejdůležitější věcí na zalévání je, že se to musí dělat pořádně. Je možno zalévat rostlinu v desetilitrové nádobě až jedním litrem vody. Cílem je dostat půdu vlhkou od povrchu až po dno nádoby. Budete-li zalívat malým množstvím, i když často, zvlhčíte pouze horní část půdy a kořeny rostliny se začnou obracet vzhůru směrem k vodě. Druhou důležitou věcí při zalévání je mít nádobu s dobrým odvodněním - drenáží. Měli byste mít ve dně několik děr, aby přebytečná voda mohla odtéct. Je-li nádoba bez drenáže, pak se voda bude hromadit ve spodní části a bude způsobovat růst kyselosti půdy, plíseň nebo hnití kořenů. Jak už bylo řečeno dříve, půda musí umožnit odtok vody a nesmí se stávat tvrdou nebo vytvářet nějaký pevný obal. Jestliže jste do půdy přidali písek a perlit, jak bylo řečeno, neměli byste mít problémy. Ke zjištění, kdy zalévat, prostě strčte prst do hlíny. Cítíte-li vlhkost, můžete den nebo dva se zálivkou počkat. Hlína na povrchu je vždy vlhčí než ta, která je hlouběji. Rostlinu můžete přelít stejně snadno, jako ji nechat přílíš suchou, ale suché období přežije úspěšněji, než přehnané zalévání. Je lepší vyhrabat okolo stonku malý vodní příkop a vodu lít do něj - tím se zabrání přímému styku vody se stonkem a vyhneme se stonkové plísni. Silnější Marihuana vyroste v relativně suchém a horkém prostředí. Zalévejte když vodu rostlina potřebuje a nezalévejte, když ji nepotřebuje.

Sklizeň

Poslední fází je sklizeň. Zde je nejdůležitější otázkou KDY?. Cílem je sklidit rostlinu ve chvíli, kdy je obsah účinných látek nejvyšší. Toho lze dosáhnout jen dlouholetým pozorováním a zkušeností. Obecné pravidlo praví, že se sklízí v době, kdy začnou červenat a hnědnout vlákna rostoucí z květů. Sklizeň se provádí v době, kdy je rostlina v plném květu - nejlépe je vystihnout okamžik, kdy kvete největší množství květenství. Když samčí rostliny vytrousí svůj pyl, začínají odumírat a tehdy by se měly sbírat. Samičí žije, dokud nedozrají semena a odumírá asi měsíc po samci. Po posekání rostlin se tyto nemusí nijak zvlášť upravovat - stačí je rozložit na nějakém suchém a dobře větraném místě. Poté co je sklizeň dostatečně proschlá je vhodné jednotlivé části rozčlenit podle potence (obsahu THC) na několik složek. Nejpotentnější jsou palice květů s okvětními lístky. Naopak téměř bezcenné jsou velké listy a stonek. Pro uskladnění je vhodné použít tmavou a vzduchotěsnou nádobu , která je poté uložena na chladném, suchém místě (např. v mrazáku). Pokud by teplota byla příliš vysoká docházelo by k degradaci THC na méně účinné cannabinoidyizeň

Sušení

Tak tedy máte vypěstovánu svou marihuanu a budete ji chtít správně usuąit a skladovat, aby při koření byla jemná a "nekousala". Můžete zabránit nepříjemné chuti chlorofylu u "domácky" pěstované marihuany několika způsoby tak, aby marihuana měla jemnou a vyzrálou chuť, místo chuti ostré.

Za prvé, vytáhněte rostlinu i s kořeny a celou ji pověste na 24 hodin kořeny vzhůru. Pak obalte rostlinu papírem nebo velkým papírovým pytlem s otevřeným vrcholem a nechte takto rostlinu viset další 3 až 4 dny, dokud se vám listy nezdají suché na dotek. Nyní stáhněte listy ze stonku a dejte je do skleněné nádoby s víčkem. Nestlačujte listy příliš silně, protože je třeba, aby se k nim dostal vzduch. Hlavním nebezpečím při sušení a skladování je plíseň. Jsou-li listy moc vlhké v čase, kdy je dáváte do sklenice, začnou plesnivět, a protože plíseň ničí aktivní látky, zničí i vaši marihuanu. Měli byste kontrolovat sklenici denně a cítíte-li kyselé aroma, vyndejte marihuanu ven a rozprostřete ji na papír nebo noviny, aby mohla rychle uschnout. Někteří pěstitelé doporučují skladovat marihuanu ve tmě a chladu - prý se jim osvědčila mraznička.

Další metodou je, že přes rostlinu natáhnete plastikový vak. Udržujte vak lehce vlhký a i s rostlinou jej nechejte na slunci aspoň jeden týden. Pak přemístěte rostlinu do papírového pytle a nechte ji uschnout tak, aby byla vhodná ke kouření. Proces zrání vede k odstranění chlorofylové chuti. Pamatujte, že tak, jako mnoho věcí v životě, i marihuana zraje s věkem.

SAMEC

Samce poznáte tak že rychleji roste,má méně listů než samice a vyrostou mů take malé paličky s patrama a mezi každym patrem je věčí mezera.

SAMICE

Samice má více THC než samec, pomaleji rosté a je více olistěná.Samici poznáte tak že ji začnou uprostřed rust malé štětinky, ty se začnou časem zvěčovat a pak tam přibidou palice.

Obtíže při učení, snížená kapacita vnímání a vybavování

Obtíže při koncentraci

Změny osobnosti, změny nálad

Nedostatek motivace, bezcílné jednání, ztráta zájmu

Ztráta přirozené radosti ze života

Psychózy, stavy podobné psychózám

Omezená schopnost uvědomění

Základní a nejrozšířenější možností je kouření. Buď pomocí jakékoliv dýmky, nebo ubalením cigarety - jointa, slangově špeka či brka. Kouření má klady v tom, že se prakticky nemůžete nijak předávkovat. V případě, že máte dost, přestanete kouřit. Nevýhodou je 10x více dehtu než v běžné cigaretě. Kouření z dýmky je velmi rozmanité, v obchodě je celá řada různých levnějších či dražších dýmek, od kapesní každodenní "jednoprdovky" až po vodní dýmky, které alespoň přefiltrují část špatných zplodin a schladí kouř. Nouzově se používají třeba i PET lahve apod.


Reakce na zkouření bývá okamžitá - organizmus v tomto případě funguje naprosto fantasticky. Pokud ne, možná jste dostali opravdovou trávu a naletěli jste. Pokud inhalujete správně a máte kvalitní vzorek, máte jistotu vítězství.

Druhou možností je přimíchat "zelí" do jídla. To však nemůžete dělat pouhým přisypáním do běžné stravy, marihuana má drobné chloupky a ty by vám mohly poškrábat sliznice. Navíc THC by se z rostliny neuvolnilo. Proto se nechává canabis vyluhovat v tuku (máslo apod.), mléku či alkoholu. Přesný návod si jednoduše najdete na internetu nebo si koupíte jakoukoliv kuchařku, např. Vaříme s konopím. Při této konzumaci dochází k mírně jiným stavům, nástup opojení záleží na trávicím traktu a někdy trvá i desítky minut. Nejčastěji se pečou různé buchty či koláčky. Samotné konopné máslo či mléko jsou totiž dosti nechutné. Ti otrlejší si je však dávají do čaje.

Co se stane po konzumaci konopí?

Po požití trávy dochází ke stavu podobnému opilosti - ovšem s řadou odlišností:

- nejdříve dochází ke stavu blaženosti. Jste rádi, že jste přečkali stav, kde jste nemohli kouřit a jste opět v opojení. Pak se dostavuje hyperaktivita - mozek běží na plné obrátky a máte dojem, že zachráníte celý svět. Běháte od jednoho k druhému a pokud jste doma, tak si třeba užijete jindy nepříjemné uklízení. Prostě pohoda. Jak kouříte dál a dál, mění se hyperaktivita v otupělost. Najednou se nemůžete ani hnout, spousta rozdělané práce jen čeká na dodělání a vám je všechno jedno. Nakonec si začnete vyčítat, že jste tolik kouřili a zahodíte zbytek jointa do šuplíku, aby jste ho v zápětí vyndali a dostali se do absolutní nirvány. Vysvobodí vás většinou až spánek

- i když je člověk jako opilý, mnohem lépe se orientuje a je schopen celé řady činností. U zkušeného kuřáka málokdy poznáte, že je zkouřený. Navíc zkušený kuřák kouří pomalu a obezřetně. Divili by jste se, kolik lidí je zkouřených ve škole, v práci, při odpočinku. Dokonce jde o takový sport - spousta zkouřených lidí si snaží dokázat, co všechno zvládne v opojném stavu, aniž by to ostatní poznali.

- po konzumaci marihuany nedochází v těle k tak zběsilým procesům jako u alkoholu, proto vás ráno nebolí hlava, není vám špatně, nemáte kocovinu, cítíte se lépe.

- trvání opojení je cca 2 hodiny. I když se THC udrží v krvi ještě několik dnů, dnešní systém sledování neumožní policii zjistit, jste-li omámení nebo ne. Proto, pokud se cítíte, můžete po pár hodinách řídit auto a nikdo na nic nepřijde. V cizině toto řeší Drug testy, ale u nás jsme ještě hodně pozadu. Důrazně nedoporučuji konzumovat trávu před řízením vozidla - raději si to nechejte na doma. Ostatní, nekuřáky bych chtěl také varovat - po silnicích se pohybuje dost omámených lidí, proto buďte opatrní�